Mašinky v mém životě

Jak to bylo s "mašinkami" v mém životě?

Měl jsem 2 období větší aktivity. Jedno v dětství a druhé mám až v pokročilejším věku.

Moje životní etapy s "mašinkami"

(s určitým nadhledem spíše běžného fanouška modelů železnic)

Období s modely 1:120, TT (1975 - 1981)

Modely vláčků, neboli "mašinky" měly pro mně vždy kouzlo něčeho vzácného a výjimečného. Netvrdím, že jsem kdy byl talentovaný modelář, ale spíš toto konkrétně souvisí s mým dávným vztahem k tehdejší NDR, o kterém se zmiňuji více zde. První moje etapa s vláčky Zeuke a Berliner TT-Bahnen (z tehdejší NDR) začala již kdysi dávno v dětství (1975 - 1982), kdy jsem měl doma vláčky měřítka TT (1:120). Kupovala mi je výhradně mamka a dost mně to bavilo, nicméně jsem tehdy (ve věku 11-17 let) kompletní kolejiště nakonec nedodělal. Byl jsem ale takový zapálený sběratel modelů, které jsem občas projel na postupně budovaném kolejišti s malým nádražím o 3 kolejích, několika budovami, nástupištěm, el. výhybkami a funkčními návěstidly, svítícími lampami, stromečky, figurkami a krajinou okolo. Postupem doby se moje nadšení k vláčkům postupně utlumilo, protože jsem začal jezdit na koních a měl jsem tedy i jiné aktivity. Na "mašinky" zbývalo stále méně času a okolo maturity jsem nakonec většinu z nich prodal spolužákovi z gymplu. Mamka se na mně tehdy zlobila, protože si uvědomovala, jak mi to postupně roky kupovala v prodejně v centru Prahy (naproti Prašné Brány).

Pak jsem svět modelové železnice dlouhá léta (cca 40 let) sledoval už jen z povzdálí. V obraze jsem ale byl, protože jsem si ty začátky z dětství stále dobře pamatoval a tak jsem se o tom se zájmem tu a tam rád něco nového dozvěděl z katalogů, časopisů, webů, později z YouTube a jiných zdrojů. Zajímavé například bylo, že když jsem se na srazu po 40 letech (v létě 2022) zeptal toho spolužáka (kterému jsem kdysi prodal většinu svých modelů TT), zda má ještě vláčky jako zábavu, tak jsem se dozvěděl, že on vláčky kdysi po nějakém čase prodal a věnoval se místo toho RC modelům. Já se naopak mnoho let věnoval poměrně intenzivně dostihovým koním. Co se dá dělat, původní vláčky TT jsou už jen dávnou minulostí.

"retro" souprava TT z roku 1977

II.

Období s modely 1:87, H0 (2021 - 2023)

Moje "druhá etapa" s modely železnic začala až po velké pauze, na podzim roku 2021. K vláčkům (ale v měřítku H0, 1:87) jsem se vrátil po desítkách let od své první zkušenosti, konkrétně koncem října 2021. Nebylo to vůbec plánovitě, ale spíš spontánně. Určitý přehled jsem v tom měl, protože jsem již několik let předtím občas nostalgicky prohlížel weby výrobců a jejich katalogy, později v době Covidu rovněž nabídky zdejších prodejců. Pochopil jsem, že je to poměrně velmi nákladná záležitost, nicméně dostupnost zejména zvýhodněných setů byla z mého pohledu přece jen zajímavá. Přesto všechno jsem stále odolával, až jsem se jednoho dne na konci října ve večerních hodinách ocitl v OC Eden a procházel okolo tamního obchodu, který provozuje jeden velmi zkušený prodejce. Odvážil jsem se vstoupit, dal jsem se s ním do řeči a po asi 2 hodinách diskuze jsem si těsně před zavírací dobou odnášel domů první soupravu PIKO s lokomotivou BR 200 DB (kterou jsem chtěl mít už v dětství) s 2 rychlíkovými vozy DB. Tím jsem si tak nějak spontánně pravděpodobně začal plnit své dávné skryté nesplněné sny, jelikož tu červenočernou lokomotivu V 200 jsem kdysi v dětství moc chtěl, ale tehdy ji zrovna v tom období neměli v měřítku, které jsem v té době provozoval, tedy v TT (1:120). No a pak uplynuly dlouhé desítky let a byla to prostě úplná náhoda, jak to tak někdy bývá. Náhle jsem tu lokomotivu měl a dokonce větší a dokonalejší, přímo v H0, od tradičního výrobce PIKO. Prostě někdy jsme i v pokročilejším věku jako ty malé děti :-). V nákupní euforii jsem hned koupil ještě 1 samostatnou lokomotivu (BR 218) a zvýhodněnou sadu 8 nákladních vagónů od Roco. To byl ten začátek, po němž jsem následně poměrně rychle nashromáždil docela solidní sbírku modelů lokomotiv a vagónů v nejvíce rozšířeném měřítku H0.

... a moje první souprava H0 s BR 200 pořízená v říjnu 2021

V podstatě jsem si znovu po čtyřech desítkách let začal kupovat vláčky taky jako součást nostalgických vzpomínek na moje dětství, kdy mi moje sny plnila mamka a kupovala mi vše, co si v té době mohla dovolit.

Z časových důvodů jsem si zatím s vláčky ani moc za ty více než 3 roky nezajezdil. Protože jsem neměl moc času a v začátcích ani prostor, tak jsem na podzim 2021 postavil jen malou a jednoduchou trať. Postupem času jsem provoz předělal na digitální (Z21), polovina lokomotiv má již zvuk (většinu jsem tak již koupil), zbylé mají aspoň běžný digitální dekodér. Na podzim 2023 jsem se pokusil rozšířit stávající okruh o další plochu cca 140 x 70 cm, na kterém je provizorní nádraží, odkud měly vlaky odjíždět na původní okruh po přemostění. Bohužel to mělo určitý technický zádrhel (o tom je něco zde). Protože jsem dosud nebyl schopen vybudovat zejména kvůli omezenému místu a rovněž nedostatku času a trpělivosti pro detaily (nejsem úplný detailista asi v žádné činnosti, ikdyž si na druhou stranu průměrně poradím s lecčím), nějaký rozsáhlejší projekt, tak jsem se zkusil "mašinkami" bavit především jako sběratel a obdivovatel.

digitální centrála s ovladačem Z21

Pokud budu řešit sběratelskou stránku věci, tak ze všeho nejvíce mně zaujaly modely starších lokomotiv (dieselových, elektrických i parních), mám ale i nové ze současnosti (Siemens Vectron, Taurus). V oblibě mám zejména modely ČSD, ČD, DR a DB. Jsem spíš takový příležitostný sběratel, takže občas některý z modelů vybalím a následně ho projedu po mém stále nedokončeném "kolejišti". Potom vše znovu dám do krabiček a tam jsou třeba i dlouhé týdny, některé vzácnější i měsíce. Je tedy zřejmé, že spíš než modelář jsem v současnosti sběratel a obdivovatel techniky. Některé modely vyjíždějí jen vzácně (např. Albatros s kouřem), protože k jejich provozu by měla být ideální příležitost, je to někdy skoro jako svátek. O tom, jak má každá "mašinka" ve sbírce svůj originální příběh se lze dozvědět zde.

Pravda je ta, že na obor železničního modelářství existují různé názory. Někteří tvrdí, že je to ušlechtilá zábava na celý život, která kombinuje technické i estetické dovednosti, další to berou jen jako běžné hobby na odreagování se a na druhé straně odpůrci této zábavy to hodnotí jako prapodivnou činnost směřující k tvorbě kýčovitého subjektivního světa. Ať už si kdo myslí cokoli, tato modelářská činnost má dlouhou tradici a každý si v tom může najít svoje priority. Já jsem si to chtěl zkusit taky, ale zůstal jsem opět spíš v tom nižším "levelu", z čehož jsem se nebyl schopen dostat. Železniční modely představují zajímavou zábavu, avšak zároveň také značnou finanční zátěž, a to je asi to zásadní, co zájemce od toho odrazuje. Problematické je také to, že ceny často rostou více než kvalita, a to zejména u zvukových lokomotiv. Vzhledem k cenám a složitosti to nejsou standardní hračky, protože se často jedná o technicky velmi vyspělé zmenšené stroje, bohužel také s různými nedostatky. "Mašinky" jako takové ale mají pro mnohé z nás svoje kouzlo, protože každá z nich má většinou také svůj příběh (ten poslední z pořízení modelu "Šumperské Barči" koncem ledna 2025 je popsán zde). Ty výjimečné a nákladné mašinky, jako je například parní Albatros (Trix 25498), pak mají vzácnou jedinečnost. Možnost občas si je projet, je téměř sváteční rituál, který pochopí jen zasvěcení.

Nahoře digitální set Roco 51330 , kterým jsem na jaře 2022 začal svoji "digitální éru".

III.

Období 2024 - ?

Jak jsem již uvedl, do prosince 2023 jsem si pořídil větší část mých oblíbených "strojů", ale už v tomtéž roce se opakovaně objevovaly také moje určité rozpaky. Z důvodů vysokých a dále rostoucích cen (zejména modelů lokomotiv) jsem totiž občas docházel k závěrům, které mně od dalších investic poněkud odrazovaly. Nejdřív jsem to vždy nějak v návalu určité euforie až adrenalinu překonával, ale pak jsem investice do "mašinek" od začátku roku 2024 znatelně omezil. O tom, že z modelů železnic se stala velmi nákladná záležitost, je ve více souvislostech pojednáno zde. Prodávat svoje oblíbené modely po tak však určitě nechci, protože bych brzy litoval, tak jako kdysi po prodeji mašinek TT před maturitou. Snažím se to tedy vidět pozitivně a užít si pěkné věci pro zábavu, protože by měly mít určité místo v životě každého z nás. Bez nich by byl život jen pouhý nalajnovaný dril a nuda, a to si myslím, že moc nechceme. Musí to mít ale svoji míru a nikdo nemůžeme mít všechno. Nedávno, v lednu 2025 jsem si tedy po dlouhé době koupil další zvukový model lokomotivy (přiznám, že naštěstí za výhodnou akční cenu, o tom je více včetně výhodných tipů zde). Z časových, technických a trochu i z úsporných důvodů jsem nedávno pozastavil rozšiřování kolejiště. Co bude časem dál, se uvidí.

Co bude dál, lze těžko říct a záleží to na tom, zda mi vydrží určité nadšení a hlavně, jestli budu mít někdy v budoucnu volné peníze, abych si ještě mohl případně koupit pro radost aspoň některou z několika málo mašin, které se mi dlouhodobě líbily a ještě je nemám. * To ale ukáže jen čas a další vývoj, netroufám si vůbec nic plánovat, možná jdem to už "endnul". Každý běžný člověk má hodně nutných výdajů, pak mnozí ještě taky jiné zájmy, například občas nějaké cestování. Většinou bývá nelehké dilema, zda preferovat zážitky nebo pořizování věcí pro zábavu. Hlavně to chce zdraví a k tomu aspoň trochu rozumu.

IV.

Závěr

Z toho, co jsem zde uvedl je patrné, že jsem se po počátečním nadšení v závěru roku 2021 následně soustředil převážně na sběratelskou stránku věci. Většina zná tu intenzivní radost z okamžiku, to celkově zvláštní počínání, které má často takovou svoji "šablonu". Jde nejdřív o období objevení pěkného modelu a přemýšlení o jeho koupi, potom boje se sebou samým o odhodlání si ho pořídit... A pak třeba přijde čas od času ta chvíle, kdy se člověku zatmí v hlavě a nakonec se rozhodne koupit "mašinku". Ve finále si nese domů pěkný model oblíbeného skutečného stroje, na který se měsíce těšil. Na jedné straně je radost, ale na druhé straně také znatelné rozpaky, kolik to stálo peněz, často řádů desítek a více tisíc Kč. Ceny většiny modelů jsou totiž značné a stále rostou, kvalita ale za cenami občas zaostává (více zde). Zábava a hobby má sloužit především k pozitivním pocitům a pomoci dělat radost ze života, ale měla by být za přiměřenou cenu. V případě, že se však z něčeho stane téměř luxusní zboží, tak si akceptování cen bude muset každý zvážit sám, podle svých možností a priorit. Pokud však převáží myšlenky o ceně a užitné hodnotě věcí nad radostí z nich, začíná to být bohužel ve výsledku kontraproduktivní a pak to dopadá podobně jako na videu níže:

Uvedený pán ve videu je strojvedoucí v Německu, který byl zároveň vášnivým modelářem a měl doma na velkých prostorech množství modelů, nicméně finance ho donutily hobby zredukovat. Naštěstí však ve finále neskončil úplně, ale po prodeji velké části své sbírky pokračuje v menším rozsahu dál (vše od začátků až dosud je vidět na jeho YouTube kanálu) na mnohem menším kolejišti, jen pro asi "přiměřenou radost", takže udělal větší kompromis.

* Pro mně zajímavé lokomotivy:

BR 18 201 DR TRIX, Trix 25020

ES44AC Union Pacific, TRIX

SP 9000 Southern Pacific, PIKO

NOHAB Altmark Rail, PIKO

V 60 (BR106 DR) "GoldBroiler"

(pokud bych některou z těchto lokomotiv mohl dostat darem, nebránil bych se tomu, což ale moc pravděpodobné není )

propojení a improvizovaný most jsem bohužel z technických důvodů zrušil a následně také celý horní panel. Zůstalo jen původní kolejiště a pokračování je nyní zatím "na slepé koleji".